čtvrtek 29. ledna 2015

Panda cupcakes

Tyhle cupcaky jsem pekla už před Vánoci na předvánoční párty Perverzní Pandy. Takže tématicky...


V češtině jsem na ně nikde návod nenašla a sama jsem s cupcakama nejdřív trochu bojovala a tak přidávám návod a pár rad, které možná někomu příjdou k dobru. Největším zádrhelem byl v mém případě krém. Nejdřív jsem zkoušela ten z mascarpone, tak jak ho dělám nejčastěji ale mascarpone se rozteklo, cukr roztál a vypadalo to dost blbě. Tak jsem udělala kompromis v podobě máslového krému a cupcaky drželi jak přibité!

Potřebuješ:

Na ozdobu
  •  cukr krupici
  • velké čokoládové čočky (seženete nejspíš jen ve specializovaných cukrářských prodejnách) v   supermarketech mají většinou jen ty maličké
  • čokoládové zdobení, takové ty "tyčinky" (mají i v supermarketech)
  • bílou a černou potravinářskou gelovou barvu (curkářská prodejna)
  • štěteček


Na krém
  • 250 g másla 
  • cukr moučka (podle chuti a raději jen trošku...)


Na těsto:
Použijte takové těsto, jaké máte rádi. Já udělala klasické základní těsto (viz. třeba tady) s kakaem. A po upečení jsem pomocí vykrajovače jadřinců na jabka vydloubla do těsta díru kterou jsem naplnila dobrou jahodovou marmeládou.

Postup je podle obrázku asi víc než jasný ale stejně ho raději přidám.
Nejlíp den dopředu si nakreslete očička. Pomocí bílé barvy bělmo a následně černou tečku (barvy schnou rychle, ani se nemusí příliš čekat).
Upečte těsto, vyšlehejte máslo s cukrem na krém. Vychladlé cupcaky pak nazdobte jako normálně krémem ve zdobícím šáčku (v ne příliš velkém množství.). Do mísy si následně nasypte cukr krupici a vrch cupcaků v něm opatlejte pěkně dokulata. A pak jen dozdobte. S čokoládových pecek uděláte jak oči, tak uši i nos. A pusu dodělejte zdobením. Pusa je na tom celém největší paplačka a titěrnost, jinak na kapkejcích vlastně nic není, vážně.

Nečekejte ovšem nijak extra chuťový gurmánský požitek. Já alespoň klasický máslový krém zrovna dvakrát nemusím ať je našlehaný sebevíc a ten cukr nahoře taky není nic z čeho bych skákala až do stropu. To je taky jeden z důvodů, proč se přílišnému zdobení jídla vyhýbám. Většinou bývá vzhled na úkor chuti a já v chuti hrozně nerada dělám kompromisy :) Ale tady jde prostě hlavně o ten efekt, to je jasný. Pokud si však vyhrajete s  těstem a nepřesladíte krém (udělejte ho nejlépe téměř nesladký, jen našlehané máslo a malinko cukr moučky. Krém osladí ten cukr na povrchu), bude to dobrý! 









Dali byste si Pandu? Nezapomeňte, že Pandě se nikdy NE neříká!

(a jestli se Vám líbí náš etažér, najdete ho na našem Fler-shopu;)

Mějte se bájo a nezapomeňte že pro udržení zdravého způsobu života je třeba nutné občas hřešit! ♥

pondělí 26. ledna 2015

Vegan bučkožroutem: 7.-9.den a dál (OÓU!)

Ti, kteří se mnou sdílí i náš Instagram nebo Facebook už nejspíš ví...jak ten můj veganský leden dopadl.

Takže, nejíst maso, mlíko, sýry, vajíčka a nic živočišného původu jsem vydržela přesně 8 a půl dne...

Ráda bych napsala něco relativně vtipného na svou obhajobu, něco ve smyslu jako že moje chuťové buňky zkrátka nejsou kompaktibilní s veganstvím ale řeknu Vám to naplno. Jsem prostě nenapravitelný žrout. Tečka.


Celý zvrat nastal onen 8. den, kdy mě sklátila nějáká novoroční rýmička a já zůstala doma v posteli. Nebylo mi dobře ale ne zas tak špatně aby mě nehonily chutě. A večer, téměř na konci dne jsem prostě neodolala té své oblíbené tvarůžkové pomazánce, která už 3. den čekala doma na to, až jí Kuba sní.

Takže bych mohla napsat, že je to vlastně i jeho chyba, haha!

Nejde ale jen o chutě.
Ten 8. den nastal v mojí hlavě takový nějaký nečekaný převrat (do té doby šlo všechno až podezřele dobře) a já najednou úplně ztratila motivaci. Vzpomněla jsem si na komentář Báry o tom, že veganství je něco jako náboženství a uvědomila si, jak moc je to pravda. A že já prostě tenhle náboženský směr nesdílím a tím pádem i moje vůle a víra nejsou pravděpodobně natolik silné aby ošálily mé prudce vyvinuté chuťové buňky.

A hlavně jsem už nechtěla jíst podle někoho nebo něčeho ale podle sebe a nechtělo se mi s tím čekat do konce ledna.
Chtěla jsem hlavně vajíčka, ryby a v tu chvíli i silný hovězí vývar protože jsem se cítila fakt slabě a vidina teplého domácího vývaru mi přišla víc než blahodárná. Vlastně jsem na nic z toho neměla ani tak chuť, Chtěla jsem to jen už zase jíst.
Chtěla jsem zpátky sýry (i když vím že eliminace mléčných výrobků mi dělala víc než dobře) protože prostě miluju jejich chuť, chyběl mi můj ranní sýrový zapečený toast a zatoužila jsem i po úplně obyčejném chlebu s máslem.

A tak jsem toho z čista jasna nechala. A tvarůžková pomazánka padla stejně rychle jako moje předsevzetí. Ta jediná opravdu provokovala moje chuťové buňky a tak dostala za vyučenou.

Zpětně, o nějakých těch 14 dní později musím přiznat, že mě to trochu mrzí. Šlo totiž především o experiment a tak lituju toho, že už se nedozvím, jak bych se na konci měsíce cítila. Musím totiž přiznat, že po první veganském týdnu byly moje pocity až euforické a měla jsem tolik energie jak už dlouho ne.

Ovšem uznala jsem, že leden je na tyhle experimenty dost blbý měsíc. A tak nezavrhuju zkustit to někdy v budoucnu ještě jednou (byť třeba jen na 14 dní), ovšem tentokrát si vyberu období přirozeně bohaté na výskyt čerstvé a lokální zeleniny.

Nechci aby to znělo tak, že veganství zavrhuju a myslím si o něm něco špatného. A už vůbec ne o vegetariánství. Maso mi opravdu nechybělo, šlo spíš o ty sýry a vajíčka. A kdyby ryby a vývar nebyly maso, uvědomuju si že bych mohla být úplně v klidu vegetariánem :) I bez toho svého milovaného bůčku bych se obešla!

Jen vím, že veganství není moje cesta (což jsem vlastně věděla od začátku).

Ten důvod, proč jsem do toho celého šla, bylo spíš obecné nutkání změnit konečně radikálněji svou stravu a stravovací návyky.

Potřebovala jsem se konečně nakopnout přestat být líný lenochod, co se cpe na potkání kdekoliv, s kýmkoliv a je pro každé jídlo.
To se kupodivu vylepšilo i za těch pár dní a můj přístup k jídlu je opravdu o něco lepší. Možná za to mohly chytré knihy které jsem stačila přečíst, možná hodiny přemítání a přemýšlení o jídle nebo dobrý pocit, který mě po ten týden doprovázel ale něco se přece jen změnilo a i když nejsem vzorná (to zdaleka ne), myslím že můžu objektivně říct, že jsem na tom co se týče jídla a životosprávy zas o něco líp.

Taky jsem zjistila, že jídlo si při tomto režimu vyžadovalo víc pozornosti a místa v mém životě než jsem mu ochotná poskytnout. Ráda jím, ráda vařím ale všechno má své hranice. Tím, že nežijeme ve městě a nemůžeme si zajít jen tak na jídlo, si všechno chystáme doma. Skoro každý večer vařím doma po práci oběd na druhý den a připravovat k tomu jídlo zvlášť ještě pro sebe, vymýšlet co si dám ke snídani, svačinám a ještě si třeba uvařit zároveň i večeři, není dlouhodobě udržitelné pokud se mimo to chci věnovat i něčemu jinému. To bych musela být superžena a to fakt nejsem.

Co jsem si teda odnesla, co jsem zjistila a co se budu snažit dělat jinak? Zkusím to rychle shrnout do pár bodů:

  • zelený ječmen i chlorella mi opravdu prospívají a pomáhají ( ale nejsou samospásné!)
  • eliminace mléčných výrobků mi dělá dobře. Jak už jsem psala, miluju sýry natolik že nejsem schopná se jich vzdát ani je příliš omezit, ale určitě už nebudu pít tolik mlíka ( nejlépe ho nebudu pít vůbec) a vařit tak často se smetanou (ať už klasickou nebo kysanou), což jsem dělala velmi, velmi často.
  • pokud to bude jen trochu možné, chci jíst maso ze zvířat, jejichž původ je mi znám. Nechci podporovat velkochovy, nechci se obávat co je napícháno v mase, které jím a kolik stresu muselo zvíře prožít a následně bylo implementováno do jeho masa při jeho smrti i v průběhu života. Paleo dieta je sice fajn, ale jíst tolik masa mi nepřijde jako nejlepší nápad. Myslím, že mě i mému tělo stačí mít maso bohatě tak dvakrát do týdne.
  • chci jíst více ryb. Chci pravidelněji chodit pro rybky k našemu místnímu panu rybáři a mít rybu na talíři alespoň jednou týdně. Ale už je nikdy nenechám trpět v igelitovém pytli a budu trvat na jejich rychlém a humánním zabití.
  • co nemíň budu večeřet pečivo a nebo něco z mouky. Obecně budu jíst klasické pečivo (takovou křupavou francouzskou bagetku, mňam!) spíš svátečně a žitný a jiný vlákninový chleba si budu dopřávat hlavně ráno.
  • omezím (velmi omezím, ale nechci hned říkat zcela vyloučím) těstoviny, protože jsem jich jedla víc než dost a teď už chápu že mi nijak neprospívají. Ne nadarmo se říká, že je to takové "hladové jídlo".
  • budu si víc hlídat objem bílkovin v každém jídle abych (především večer) nechytala vlčí hlad a neměla ty klasické večerní chutě. Teď už prostě vím, že když si dám k obědu jen zeleninový salát, byť s jedním vajíčkem nebo těstoviny se zeleninovou směsí, je prostě jasné že hlad se dostaví víc než brzy a nejpozději večer ten nedostatek bílkovin budu dohánět a to nechci. Hodnotný a výživný oběd by měl být zkrátka alfou a omegou mého dne ...:)
  • nebudu pít (tolik) při jídle, což se snažím dělat už dlouhodobě
  • i nadále si nebudu sladit čaj ani kafe což jsem se naučila ve veganském týdnu a najednou to není vůbec problém! I můj oblíbený černý čaj s mlíkem jsem (zatím) oželela. Naopak jsem si zamilovala čistou chuť kávy (dobré kávy), kterou obecně moc nepiju.
  • taky bych si občas mohla koupit nějaké rostlinné mlíko místo obyčejného (třeba do toho čaje), což jsem doteď nedělala vůbec
  • chci celkově zjednodušit svůj jídelníček. Už nebudu tolik míchat ingredience a chutě a budu učit svůj mlsný jazýček nebýt tolik rozežraný. Jednoduché pokrmy, méně surovin, více kvality. Tak nějak si to představuju.
  • budu se učit uvědomělému stravování. Jídlo si vždycky nachystám na talíř. Nebudu ho jíst v rychlosti u kuchyňské linky. I když to zní jako klišé, prostě si sednu a vychutnám si ho s plným vědomím. I když to bude jen chleba s máslem. A nesežeru bezmyšlenkovitě hned všechno co mi příjde pod nos!! Věřím, že škodlivinám se prostě nikdy úplně nevyhnu a že důležitější než co jím, může být kolikrát spíš, jak to jím.


Tak co, myslíte že jsem na sebe příliš přísná nebo tohle všechno už sami děláte dávno? :)

Na závěr tu mám pár fotek z posledních veganských dnů (jídelníček už jsem stačila někam zašantročit).

Uzené tofu alá stejk (prostě jen opečené) - moc dobré! Tohle mi fakt chutná. Skoro jako maso:) A čočka na cibulce.

Veganská směs (houby, cibulka, cuketa, tofu) a paprikovo-lilkový dip v tortille. Tohle bylo taky nad míru dobré!

Alternativa mého milovaného zapečeného toastu. Zeleninová směs (ta co v tortille, tahini pasta a kečup)

Francouzská vegan pomazánka z obchodu (nechutnala mi, fakt ne!)

A tohle už je nevege. Vajíčka, tuňák, feta sýr. Tak přesně tohle mi chybělo!


Na závěr si neodpustím moje oblíbené - Jsme to, co jíme.
A moje ještě oblíbenější - Jsme to, co jí to, co jíme.
A moje úplně nejoblíbenější - Jsme to, co si myslíme, že jíme.

Mějte se zdravě!

Pac ♥

neděle 18. ledna 2015

Nový rok, nový šperk

Dneska Vám povím pohádku o tom jak Popelka ke svému střevíčku prstýnku přišla...

Nikdy jsem neměla potřebu se příliš zdobit a ověšovat všemožnými cinkrlátky. Ovšem krásný a propracovaný šperk, to je něco jiného. Šperk, který nechá vyniknout Vašemu já i sobě samému aniž byste se navzájem rušili... Ten jeden malý detail, dotvářející Vaši osobnost i celkový vzhled je něco, co stojí za to si alespoň párkrát v životě dopřát.

A když jsem na spoustu takových, ojediněle krásných a dokonalých narazila u Eppi, oči mi z toho množství nepřeberné nádhery úplně přecházely. A zatoužila jsem mít opět narozeniny, státnice či dokonce rovnou zásnuby ... :) 

A protože když si něco opravdu moc přejete a máte dobré srdce, většinou se Vám to vyplní. Jsem o tom přesvědčená a v Eppi si nejspíš myslí to samé. Jinak si to totiž nedokážu vysvětlit. Poté, co jsem celý týden každý večer pěknou chvíli prozevlovala kocháním se nad jejich šperky, se mi sami ozvali s tím, že si můžu jeden z jejich šperků vybrat. Uvědomila jsem si, že alespoň někdy ten vesmír opravdu funguje tak jak má! ;)


Můj výběr padl na tenhle elfí prstýnek. Rubín osázený z každí strany blýskajícími se zirkony.
Jsem totiž prstýnková...

Naušnice téměř nenosím, (když mi bylo pět, měla jsem krátké vlasy a dělala na hřišti vylomeniny, neznámé děti se díky tomu domnívali že jsem kluk...), náramky mě na zápěstí většinou jen tíží, s přívěsky je to sice lepší ale prstýnky, ty jsou moje srdcovka...A ani nemusí být červené. Ale když jsou, tím líp.


Nejraději mám ty s barevným kamínkem (nejlépe červeným nebo zeleným) a v jednoduchém provedení. Rubín je ke všemu kamenem mého měsíčního znamení, kamenem životodárným, přinášejícím kreativní energii a vášeň...Ách...:)

V Eppi jsou navíc tak milí a ochotní, že kdybych měla milión miliónů a tak pět párů rukou navíc, nakupuju tam prstýnky (a nejspíš i přívěšky) klidně každý den.

(Pées: Nevíte kam dřív s očima? Prozradím Vám, že moje srdce bije ještě pro tento...;)



Líbí se Vám můj nový společník? Co říkáte na Eppi? Že je to to nejkrásnější klenotnictví na světě, viďte? ;)

neděle 11. ledna 2015

Šťastnosti vol.6

   Aby to nebylo pořád jen o jídle, házím tu dnes nášup našich společných šťastností. No jo, jídelním tématům se ani dnes nevyhneme, ovšem vezmeme je jen okrajově. Dnes to bude hlavně o navazování nových přátelství, o pravidelných líných dopolednech a o překvapivých návštěvách, o pohodlí v práci nebo zamilovaných vzkazech na nečekaných místech. Zkrátka o tom, co nás dělá šťastnými teď v zimě...

1. Dortík na který i hlavu složíš
Letos jsem věděla snad o všech vánočních dárcích, které dostanu. A ty, o kterých jsem nevěděla a přišli náhodu, z těch mám samozřejmě radost největši. Jako třeba z cupcakového polštářku od kamarádů. Takže když teď ty cupcaky nemůžu péct (teda to můžu ale kdo by pekl, když nemůže ochutnat), můžu si jeden dát alespoň pod hlavu. Tak sladké sny, já! 

středa 7. ledna 2015

Bučkožrout veganem: 4.- 6. den

Pro ty, kterým se nechtějí číst moje nekonečné slohy o jídle:

Jsem stále veg, cítím se dobře jak už dlouho ne a až na pár chvil kdy mi přímo pod nos vonělo maso, mi zatím nic ze "zakázaného" nechybí.

Pro ty, co si rádi počtou: 

(ps- děkuju za Vaši podporu. Fakt jsem nečekala že to budete číst;)


Neděle 4.1.2015

Poprvé zkouším na snídani jednoduchou avokádovou pomazánku (rozmačkané avokádo+olivový olej+sůl, pepř, trocha citronové šťávy). Moc mi chutná, jen to příště chce o dost menší tu kapku citrónu. Odpoledne si ohřívám tempehové kung-pao z předešlého dne a přitom vařím Kubovi oběd. Uzeno, knedlo, zelo. Uzené krájím a vařím ve vodě, knedlík vytahuju z mražáku, takže si vlastně hraju jen se zelím. Ještě že zelí na cibulce lehce zaprášené moukou je veganské. Protože při vaření pořád ujídám a říkám si, že to zelí umím fakt dobře :) Vyndávám uzené z vody a jak jsem už lehce hladová a masénko mi voní přímo pod nos, dostávám na něj chuť. Vůbec poprvé dostávám fakt chuť na maso a s radostí bych se do něj zakousla. Nezakusuju a dojídám raději kung-pao s rýží. Dneska už mi tak nejede. Přehnala jsem to s těmi arašídy a tempehu je v tom zbytku taky až moc. Z arašídů mě bolí mírně břicho a tempeh se mi tímto mírně znechutil. Včera to ještě šlo ale dneska si říkám, že na něm nic moc dobrého nenacházím a jsem zvědavá, jestli budu podobně chladná i k ostatním veganským alternativám (robi maso, seitan....). Mám holt mlsný a náročný jazyk a to se nemění ani s veganstvím. A je mi jasné, že jestli mi má jakákoliv změna stravy projít, musí mi hlavně CHUTNAT! Ještě že jsem měla alespoň to dobré zelí ... :) Chuť si ještě spravuju sklenkou pomerančového džusu.

Na sváču si dávám hroznové víno a večer dojídám avokádovou pomazánku ve stejném provedení jako ráno. Tohle mi chutná.



sobota 3. ledna 2015

Bučkožrout veganem: Den 1.-3.


Čtvrtek 1.1.2015

 Probouzím se s lehkou opičkou ale celkem fit, vzhledem k počtu prospaných hodin a trapně zaspané půlnoci.
Ráno všichni dojídají chlebíčky, jednohubky a talíře se sýry a uzeninami z předešlého večera. A některým servíruju mojí, předešlý den uvařenou, pokocovinovou novoroční zelňačku s uzeným masem a smetanou. Mám hroznou chuť na oboje, především na ty jednohubky s česnekovou pomazánkou! Ani jedno si už ale nedám. 
Probouzím se jako vegan :)
Samozřejmě mě už po pár minutách od probuzení moje rozhodnutí trochu naštve ale říkám si že vydržet svůj slib sotva půl hodiny, to by byla i na mě fakt dost chabá a ostudná bilance. A tak si jdu odevzdaně udělat ovesnou kaši s ovocem na kterou nemám vůbec ale vůbec chuť.

čtvrtek 1. ledna 2015

Jak to bylo letos s kapry a proč budu příští rok veganským bezdomovcem

Zdravím v novém roce a přeju Vám všechno nejkrásnější!

   Letos to s těmi Vánoci bylo nějaké rychlé. Ostatně jako vždy. Pořád si neumím všechny činnosti zkorigovat tak, abych všechno stíhala jak chci a když už se mi to podaří, stejně ve finále něco nestihnu, něco přesunu a na něco se vykašlu úplně. A tak se nakonec stane že opět balím dárky na poslední chvíli 24. ráno, nestihnu upéct Vánočku, nemám uklizeno nebo si vytrpím pár krušných chvil s na poslední chvíli koupenými kapry. No jo, nikdo není dokonalý. A mě se stejně víc líbí ty Vánoce prožít v klidu než dokonale.