U nás v lese nemáme žádné ploty ani ohrady a tak se čas od času stane, že si Joey vyjde na procházku bez doprovodu. Většinou se jde pozdravit s místními psi nahoru do vsi a pak se obloukem přes louku vrací zpátky. Už tomu říkáme Joeyho kolečko.
Jasně, vždycky jsme strachy bez sebe a většinou se ho vydáme hledat i když víme, že to nemá cenu. Že nás obejde druhou stranou a bude čekat doma před dveřmi jakoby se nechumelilo. Snažíme se ho hlídat, ale někdy se tomu holt nevyhneme.
Kvůli těmhle neplánovaným výletům jsem se Joeyho už od začátku snažila vybavovat praktickými pomocníky. Nejdřív to byl srdceryvný vzkaz ve stylu: "Jmenuji se Joey. Jestli tohle čtete, asi jsem se ztratil. Vraťte mě prosím mamince a tatínkovi, děkuji", s přiloženým telefonním kontaktem ukrytým v maličkém kovovém boxíku. Když se odšrouboval uzávěr asi u třetího kousku, přešli jsme na psí známku ve tvaru kosti s vyrytým telefonním číslem. Když se nějakým záhadným způsobem podařilo Joeymu zratit i tu, vzdala jsem to a nechala mu na obojku alespoň známku z obecního úřadu. Ta kupodivu drží.
No ale abych to zkrátila, stejně jsem věděla, že budu klidnější, když známku ještě doplním něčím, díky čemu by nás bylo možné kontaktovat ihned. A protože Joey potřeboval už nějaký ten pátek docela nutně nový obojek (a vy už víte, že trpím úchylkou "chcisivšeckozkusitvyrobit"), vymyslela jsem to následovně.
Dole na fotce je první pokus o výrobu. Ten červený je Joeyho původní obojek. Člověk by řekl, že už jsem dost stará a uvědomělá na to, aby mi došlo, že když udělám širší obojek, budu potřebovat i širší kovové komponenty a že ty původní asi nepůjdou dost dobře použít. No, nejsem.
A tak následoval pokus číslo dvě, který už se naštěstí vyvedl.
Abych nezapomněla na postup, pokud si budete chtít stejný obojek pro svého milouše vyrobit, potřebujete zhruba následující:
- kůži (mám ji ze stejného e-shopu jako tu na diář)
- barvu na kůži (pokud nechcete zůstat u přírodního odstínu. Joeymu ten teplý tón kůže nejde příliš k pleti, tak jsem se rozhodla opět pro červenou klasiku). Já použila tuhle. Je voděodolná, drží, a dobře se s ní pracuje.
- řezací nůž
- propriety pro ruční šití kůže, pokud na to nemáte potřebnou techniku (šidlo na propíchání dírek, označovač stehů, jehlu)
- hrubší niť
- kovové nýtky
- kovové komponenty (zapínání a kroužek pro zachycení vodítka)
- kladívko na zatlučení nýtků (v mém případě posloužila palička na maso)
No a postup, ten je asi jasný z obrázku.
Nejdřív je třeba vyřezat potřebnou délku a šířku kůže, nabarvit a následně označovačem stehů projet kolem dokola. Každou druhou vyznačenou dírku je třeba propíchnout šidlem a pak už k šití stačí i ta nejobyčejnější jehla. Samozřejmě to jde ulehčit a žádné obšití nevytvářet. Na obojku totiž neplní žádnou jinou než estetickou funkci. Závěrečné nýtkovnání se může zdát jako práce jen pro tvrdý chlapy, ale pokud do kůže předvyřežete dírky, je to otázka jedné dobře mířené rány kladívkem. Nápis můžete vypálit, vyrazit, nebo jen napsat permanentní fixkou. Já použila kombinaci půjčených razidel a fixky. Fixka se zatím osvědčila, drží i v dešti a nepouští. Uvidíme, jak vydrží časem...
Nejdřív je třeba vyřezat potřebnou délku a šířku kůže, nabarvit a následně označovačem stehů projet kolem dokola. Každou druhou vyznačenou dírku je třeba propíchnout šidlem a pak už k šití stačí i ta nejobyčejnější jehla. Samozřejmě to jde ulehčit a žádné obšití nevytvářet. Na obojku totiž neplní žádnou jinou než estetickou funkci. Závěrečné nýtkovnání se může zdát jako práce jen pro tvrdý chlapy, ale pokud do kůže předvyřežete dírky, je to otázka jedné dobře mířené rány kladívkem. Nápis můžete vypálit, vyrazit, nebo jen napsat permanentní fixkou. Já použila kombinaci půjčených razidel a fixky. Fixka se zatím osvědčila, drží i v dešti a nepouští. Uvidíme, jak vydrží časem...
Možná si říkáte, jestli se to vyplatí. Na rovinu, nevyplatí.
Pokud si teda všechno výše uvedené musíte koupit jen kvůli jednomu obojku. Na druhou stranu obyčejné šídlo i označovač seženete klidně do 60kč, barva stojí podobně a ten kousek kůže vyjde asi na dvacku. Niť taky moc nestojí, jehlu a řezací nůž většinou najdete doma. Za jeden kovový nýtek jsem dala přesně 1 káčé a kovové komponenty seženete v galanterii rovněž za pakatel nebo recyklujte a použijete, tak jako já, to z původního obojku.
A hlavně, ta radost z vlastnoručně vyrobeného obojku bude nevyčíslitelná.
Na obojek si můžete vyrazit, vypálit nebo prostě napsat co chcete. Já uvedla telefon a jméno.
Ať každý pocestný ví, s kým má tu čest.
Telefon jsem z fotky nemazala, ale prosím, nevolejte mi, pokud to nebude vyloženě nutné.
A tady už hrdý majitel. Někdy se Joey chová jako hotová modelka, ale zrovna dneska se mu vážně nechtělo.
Jsem na svůj výtvor fakt hrdá. Obojek mi sice vyšel až na druhý pokus, ale ve skutečnosti vypadá snad ještě líp. Jde na něm zkrátka poznat ten kus tvrdé práce :)
Máte doma taky zvířectvo, co má boty toulavý?
Pac a pusu z lesa ♥
Mame :),aj podobneho psicka,vyzera ako Vas,ale je dvakrat vacsi a je krizenec bigla a nejakeho teriera,cize polovnicky instinkt a nuch ma tak silny,ze na prechadzke lesom taha a kedze sa nam minuly rok stratila ,musi byt na vodzke.Mame ju,Dorku,4 roky, z SOS psy,nasli ju pred adventom na ulici,takze ju musel niekto po letnych prazdninach vyhodit na ulicu,lebo mala nieco medzi 4. a 5. mesiacom,...a preto sa stale sprava ako bezdomovec a tulak,napriek x strachom ,co ma.Remienok je velmi pekny,aj psicek a je v tom velky fesak ! Byticek,ktory fotite sa mi paci,aj dekoracie, aj farby.Vas jedinecny sposob,ako vyrabate a stvarnujete nabytkove kusky ma uchvatil.V podstate som sa PREHRESILA :) voci Vam,ked som povedala ,ze vytvarate vzhlad patiny,lebo Vy vytvarate vzhlad OPRYSKANOSTI ,neviem ci je to tak aj po cesky :).Proste ludia pracne davaju opryskanu farbu z nabytku dole,osetria natru,napatinuju,alebo len nalakuju...a Vy postupujete naopak :)...vy sa uberate smerom k olupanej ,odretej farbe...az neskor som na to prisla a asi to sa mi najviac na nom paci,nie shabby,alebo ako sa to pise,ale vintage az industrial..tie kontajnerove kusky...a s tym kovanim ,to niekedy pripomina az kolonialny kusok,doma u prarodicov pretrety az do niekolkych nanosov :),a teda je tu aj ten recy smrnc....Ja by som si Vas aj s Vasim manzelom,psikom, a dizajnerkou, nastahovala do podkrovia,kde je nosna stena zo starych tehal a zvysok je drevo a steny OSB dosky,kovove kusy,cakaju aj opryskane :) bocnice z nakladaku pripravene na pouzitie,....a tam by som Vas nechala na ,,,debnenie,kontajnerovanie,opryskavanie,pretieranie a sriekanie napisov,najlepsie lodnych,alebo industrial :) ,...a varila by som Vam a prala,okrem place....Ale,my byvame az pri Bratislave,na upati Karpat,mame autisticke ditko,je nas tu 6,pes a kocur k tomu,takze je to zlozite a neuskutocnitelne :):):),ale ste podla mojho gusta a mozno tu cierno zltkastu komodu ....
OdpovědětVymazatVy jste zlatá prostě:) Já vlastně nevím, jestli tvoříme patinu nebo oprýskanost, zkrátka nám z toho leze to co leze:) Je pravda, že naši rodiče a prarodiče taky kolikrát kroutí hlavou když vidí ty naše oprýskanosti. Ale když ono je to tak hrozně praktické. Kupříkladu do našeho jídelního stolu jsem při výrobě vodítka obtiskla dva nýtky než mě napadlo dát si pod sebe destičku a ono to ve finále nejde skoro vidět:) Zdravím pesana a Bratislava určitě není nijak nereálná, někdy v období jara-léta se tam chystáme takže se můžeme klidně potkat;)
VymazatTak to je paráda :) Škoda, že ten můj bytovej prcek takové vodítko nepotřebuje a na procházky stejně nosí kšíry. Navíc mám troubu, který je schopen skočit do silnice když je na volno :D Od té doby co žijeme v bytě holt asi zhloupnou :D Když jsme tenkrát bydleli na vesnici, jednou se stalo, že mi volalo cizí číslo a na ruhém konci byl pán, který mi tvrdil, že je ze stavby a má mého "Pancha" - tenkrát to vyslovil "pinčo". Říkám mu, že to je blbost, že můj pes je doma na zahradě... no nebyl tam :D Nakonec jsem všechny 3 chlapy ze stavby pozvala druhý den na zahraní oběd :D
OdpovědětVymazatPříběh mého života
To bych neřekla, ten náš je taky schopný skočit pod auto i když žije v lese:) Kšíry jsem taky nosili, ale na cvičáku nám je vyhodili s tím, že s nima se nikdy na vodítku chodit nenaučí. No, nenaučil se to ani s obojkem, žejo...Ta historka je super, zvířata sbližujou lidi a tak to má být...
Vymazat